Ihned po příjezdu si nás vyzvedl majitel zdejšího hotelu, který byl moc milý. Jako všichni lidé tam, bylo to úplně jiné než v Čechách. Všichni tam mají přátelské vztahy, a není pro ně problém začít se bavit s neznámým člověkem. Mně, jako tichému člověku to nepřipadalo moc ideální, takže jsem se radši od tamních lidí stranila. Samozřejmě jde o zvyk, ale u sebe nevím, zda bych si po nějakém čase zvykla. Měla jsem i strach, že nebudu moc rozumět, a ptát se znovu by pro mě byl velký trapas. Den před odjezdem mi ale něco vyprávěl "pan domácí" a když si všiml, že nerozumím, tak přepnul na angličtinu. Rozuměla jsem podstatně lépe, ale opravdu hodně mumlal, takže to byl stejně problém. :D Zkrátka vás tam nikdo nevraždí pohledem jako u nás, naopak, usmívají se a zdraví vás. I prodavačky byly moc ochotné, nebyly vlezlé jako některé u nás ale ani jí nebyli zákazníci lhostejní. Například když jsem si šla koupit zmrzlinu, tak jsem na prodavače vyvalila oči. Jeden kopeček tam byl jako tři naše. Ještě byla hodně hutná, takže sníst to, byl nadlidský úkol. Naštěstí jsem to zvládla dříve než ostatní, kterým to už teklo všude. U krásně čistého moře jsem se smažila skoro každý den, ale už ne sedm hodin jako první dny. Byla jsem už přeci jen trochu chycená a nechtěla jsem skončit s oloupanými zády. (S kterými jsem stejně skončila, a to jsem se ani nespálila, ale není to tak hrozné.) A přeci jen, válet se u moře vás po několika dnech omrzí, a vy už se nudíte. U moře foukal větřík, takže jste nepoznali, že se smažíte, ale večer už to bylo horší. Kamarádka pak měla potíže si obléct i triko a kraťasy. Snaha a nadšení z nakupování suvenýrů mě omrzelo ihned, co jsem spatřila tolik krámů. Procházet všechny se mi nechtělo, a měla jsem opravdu veliké potíže s hledáním toho správného dárku pro konkrétní osobu. Pořád jsem pokukovala po krámech, a přemýšlela. Nakonec jsem si pro každého našla jeden, který by se mu mohl líbit, a nakonec ho nekoupila, protože když jsem měla peníze, tak se mi začalo líbit něco jiného... Zkrátka komplikované nakupování. Taky se mi asi bude stýskat po pizze, kterou tam měli. Byla skvělá. I v pekárně měli skvělé pečivo, ale moc jsem tam toho nesnědla, protože jsem z toho horka neměla chuť a ani hlad. Celkově té dovolené rozhodně nelituji, strašně se mi tam líbilo. Poznala jsem zase jinou kulturu a jiné zvyky z jiné země, a byla jsem vyvedena ze stereotypu u nás. Ale doma je prostě doma, ačkoli vás na dovolené nic nebudí, tak jsou ranní teploty tak vysoké, že už neusnete ani náhodou. Do budoucna bych sem jela určitě znovu. :)
Na závěr pár fotek, omluvte nedokonalou kvalitu, fotím jen mobilem. :)
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkujeme za komentář! :)