Tak, já začnu...
V poslední době si všímám, jak se většina té "nové generace", jak to nazývají starší, tváří hrozně inteligentně. Všichni se tváří, jak jim nejde o vzhled, jak oni jsou ti milí, že oni vůbec neodsuzují. Nechápou, jak na ně někdo může říct křivé slovo, když oni jsou ti perfektní a slušně vychovaní milovníci lidí.
Opravdu? Všichni ostatní, co se na ně dívají, vidí něco úplně jiného. Stojí tam homofobní lidi, kteří odsuzují sexuální orientaci, oblečení, názory, styl muziky, všechno. Jsou zlí a závistiví, dokáže je k tomu dohnat třeba oblíbenost, nebo lepší prospěch ve škole. Vždy si dokáží najít něco, co by mohli dokonale urazit. Ač to není pravda. O to jim přece nejde. Hlavní přeci je, že pobaví smečku stejně tupých idiotů jako jsou oni. Takže se pobaví, nevinného člověka ztrapní a zesměšní, a jdou dále. Vůbec nehledí na následky, nechápu, jak můžou žít s tím, že někomu ubližují. Zesměšňují další a další lidi. Někomu je to jedno, řekne si, že na to kašle. Jsou to zakomplexovaní lidi a tím to končí. Jenže všichni to neumí. Jsou tu i lidi, kteří jsou velmi citliví, a na podobné psychické nátlaky reagují tím, že se uzavřou do sebe, přesvědčují se o tom, že oni jsou ti "odporní". A pak se divíme, jak vznikají psychické problémy. Například anorexie taky určitě nevznikla jen tak. Stačí pár urážek na postavu dotyčného, a je to.
Jenže jsou i případy, kdy se někdo, kdo je vůči těmto kecům imunní, postaví za uráženého bezmocného člověka. Pán/paní dokonalý/á, který/á ještě před chvíli urážel/a se náhle pozastaví, a začne se rozhlížet. On přece za nic nemůže, to jeho kamarád, na kterého to bez problému svede (úžasné přátelství). Poté přijde domů, škrábne se žiletkou, vyfotí to na facebook, vyvěsí na zeď s popiskem, jak si nepřeje žít, že má opravdu moc těžký život, a čeká na lítostivé komentáře. Lidé, kteří ho třeba ani vůbec neznají mu píšou, jak moc to bude v pořádku, a že mu drží palce, aniž by věděli, že se vlastně nic neděje, a nemají sebemenší ponětí o tom, co se děje.
Vtipná je pak ovšem situace, kdy někdo uráží něčí postavu, a ten urážený si jí za nějakou dobu tvrdě vypracuje, a ten, kdo ho před časem urážel může jen držet hubu a tiše závidět.
A ještě vtipnější je situace, kdy je onen "útočník" sám bez kamarádů, a na nikoho neřekne ani půl písmene, protože se mu nemá kdo smát, a sám přeci neřekne nic.
A že zrovna oni se diví, proč někteří lidé nemluví, proč mají někteří psychické problémy a bloky. Proč má někdo komplexy. Moc se tomu diví, jak je to asi možné?
Vzkaz lidem, kteří jsou středem útoků: Jste úžasní, všichni do jednoho jste nenahraditelní a jedineční. Buďte rádi, že můžete žít. Važte si života, a s podobnými hlupáky si nikdy nekažte náladu. Vždy je překročte s nadřazeným úsměvem. Nereagujte, nechte je. Přestane je to bavit ihned, co si uvědomí, že vám to nic nedělá, a právě ztrapnili leda tak sebe, ne vás. Jste perfektní a nikdo nemá právo vás jakýmkoli způsobem urážet. Všichni jsme stejní, a to, že někoho urazíme z nás v žádném případě víc nedělá. ♥
Děkuji za přečtění! Alysasiexx
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkujeme za komentář! :)