Takže... Vlastně se mi zdálo, že jsem začala komunikovat s holčinou ze třídy, která mě absolutně nenávidí. Z toho snu mám poněkud smíšené pocity. Ne proto, protože by mi to vadilo, nebo se mi to snad líbilo. Překvapilo mě to. Vždyť sny jsou prý to, nad čím povědomě přemýšlíme. Vážně bych nad tím přemýšlela? Přemýšlela nad tím, že se budu bavit s někým, kdo odsuzuje podle vzhledu?
Doufám, že ne. Rozhodně bych se nechtěla bavit s někým, kdo pomlouvá své kamarády na každém rohu, s někým, kdo nemá vlastní názor. Ano, nemá vlastní názor. To je u nás ve třídě celkem běžné, dovolím si říci, že i po celé České Republice (nebo už snad všude?). Ale tím jsem trochu přiblížila můj námět na článek, a zároveň uprchla od tématu. Nenávist... co to pro vás znamená? Pro mě nic. Neznám nenávist. Ke všem cítím sympatie, k někomu více, k někomu méně. Snažím se tu pro všechny být, všem v nouzi pomoci. Ale to ví jen mí opravdoví přátelé. Pro ostatní jsem flegmatická a nepřístupná. Snažím se nikoho si nepouštět k tělu. Nikdo mé myšlení nechápe. Ale to, že bych někoho vyloženě nesnášela? To nemohu říci. Určitě znáte ten pocit, když jdete po ulici, a spatříte spoustu lidí. Někdo vám je už na oko sympatický, a působí uvolněně, příjemně. Ale někdo vám vyloženě do oka nepadne, je napjatý, nesympatický, tváří se zle, a vy máte okamžitě po náladě. Jenže co když vás vaše oči klamou, a člověk, kterého právě vidíte není ten zlý? Co když je to někdo, kdo je ve skutečnosti úžasný člověk? Každý má někdy špatnou náladu, a netváří se příliš přívětivě. K tomu je faktem, že ti nejinteligentnější, (které cením) jsou většinou nejsmutnější, protože si nenasazují růžové brýle, a vidí vše reálně. Prvním dojmem se řídí jen málo kdo, ale v mladších generacích snad každý. Teď si představte, že žádný první dojem ani být nemusí. Máte přidělený kolektiv, nemůžete si vybírat okruh lidí, v jejichž přítomnosti budete. Například škola, nebo práce. Já zůstanu u té školy, jelikož do ní právě chodím, a ještě dlouho budu, zároveň mám pocit, že tam lidé ještě tolik nepřemýšlí nad lidskými hodnotami a nad správným chováním. Takže... jste první den ve škole, potkáváte své nové spolužáky. Zde se znovu objeví první dojem, u všech si uděláte krátký náčrtek jejich osobnosti a jde se dál. S kým se chcete bavit? S typickým dítěten dnešní doby, co si prostřednictvím cigaret a alkoholu kupuje kamarády, nebo s napohled tichou dívkou, která se neprojevuje? Časem poznáváte, jak se chovají. Už se nejde přetvařovat, přetvářky většinou prokouknete po pár týdnech, maximálně měsících. Váš obrázek o oné osobě se časem vylepšuje, a vy vytváříte malinkaté detaily, jenž vám z náčrtku dělají mistrovské dílo, a vy už víte, na čem jste. Chcete se pořád bavit s tím samým člověkem? Nebo naopak zjišťujete, že za maskou tiché a nevýrazné dívky stojí rozmazlený parchant, a za maskou dítěte z dnešní doby stojí zlomený člověk, který potřebuje naléhavě pomoci? O tom, že mezilidské vztahy jsou složité víme všichni už dávno. Ale víme také proč? Proč se nedokážeme bavit s každým? Donutila vás alespoň jedna krátká část se zamyslet? A jak?
Děkuji za přečtení! Alysasiexx :)
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkujeme za komentář! :)